Vyčerpání autorského práva

Počítačový program je výsledkem tvůrčí činnosti jeho autora a jako takový je chráněný právem autorským. Na úrovni ČR se jedná o zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském. Na komunitární úrovni je to směrnice 2009/24/ES ze dne 23. 4. 2009, o právní ochraně počítačových programů. Užívání počítačového programu autor umožňuje licenční smlouvou, na základě které autor svým zákazníkům přenechává užívací právo ke konkrétní softwarové rozmnoženině.

Související legislativa a judikatura

Evropská doktrína zakotvuje princip tzv. vyčerpání práva autora na rozšiřování (viz. čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24/ES), které upravuje podmínky, za kterých autor již nemá právo kontrolovat další prodej licence k softwarové rozmnoženině. Jedná se o kompromis mezi ekonomickými zájmy autora softwaru a právy nabyvatele licence s touto licencí volně nakládat.

Tato problematika se dostala do popředí s technologickým rozvojem, který distribuci softwaru zbavil závislosti na fyzických nosičích. Zatímco v době spjatosti softwarové rozmnoženiny s fyzickým nosičem nepředstavovala doktrína vyčerpání práva autora na rozšiřování softwarové rozmnoženiny žádný zásadní problém a byla obecně akceptována, s rozvojem distribuce prostřednictvím stažení instalačních médií z webových stránek (nejčastěji výrobce softwaru) začaly spory nabývat na intenzitě. Licenční podmínky totiž často obsahovaly (a stále často obsahují) ujednání vylučující možnost dalšího převodu licence.

Prolomení institutu vyčerpání

Tato ujednání byla trhem považována za prolomení institutu vyčerpání práva autora na rozšiřování, v důsledku čehož byla napadána. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 3. 7. 2012, ve věci C-128/11 (UsedSoft GmbH/Oracle International Corp.) potvrdil aplikaci doktríny vyčerpání práva autora na rozšiřování softwarové rozmnoženiny i u rozmnoženin stažených z internetu.

Obecné podmínky aplikace principu vyčerpání práva autora na rozšiřování a náležitosti dalšího převodu licence vykrystalizovaly v následující pravidla:

Licence byly zakoupeny se souhlasem nositele autorských práv a byly plně zaplaceny.
Licence byly uvedeny na trh v EU, EHS nebo Švýcarsku.
Původní držitel zajistí odinstalování licencí a zamezí jejich použití (i v budoucnu).
Licence nejsou omezeny časem (jsou trvalé).
Na licencích neváznou žádná práva třetích stran.

Na výše uvedené rozhodnutí následně navazovala další judikatura ESD zabývající se dílčími otázkami souvisejícími s obchodem s licencemi, např. možností pořizování a prodeje záložních rozmnoženin (což je v dnešní době otázka takřka obsolentní), atd.

Německá právní a judikatorní praxe řešila v souvislosti s převodem licence další související otázky, které vyvstaly při praktické aplikaci principu vyčerpání, např. možnost převodu a rozdělení tzv. multilicencí (Rozsudek německého Spolkového soudního dvora ze dne 11. 12. 2014, věc I ZR 8/13), možnosti převodu tzv. OEM licencí (Rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora ze dne 6. 7. 2000, věc I ZR 244/97).

Kontaktujte nás pro další informace

Lze uzavřít,

že judikatura dospěla k závěru, že splněním všech výše stanovených podmínek získává nový nabyvatel licence k softwarové rozmnoženině totožná práva, jako měl původní nabyvatel této licence, a tudíž se nový nabyvatel stává řádným uživatelem softwarové rozmnoženiny.